|
Když rozfoukám oheň pomocí stoletého měchu, zavoní kouř a začne žhnout uhlí, ze kterého po chvíli vytáhnu do žluta rozpálené železo, zatím bez duše a pod údery kladiva začne ožívat a měnit se v hada, podkovu, nůž... ze starého hřebíku se narodí prstýnek nebo srdíčko.. tak to mě baví.
A když dětem pomůžu vykovat si jejich první přívěsek a ony přemluví ke kování i tatínky, tak mají v očích všichni stejnou radost, hrdě si odnášejíc svůj přívěsek na koženém řemínku, zavěšeném na krku.
Ještě větší radost mám, když se tito účedníci za rok vrátí s chutí vykovat si další přívěsek, třebas i o něco složitější. A stane-li se, že tito tenkrát malí učedníci přijdou říct, že jsou na škole obor ,,umělecký kovář'', tak to mě opravdu těší, moc.
Tolik asi o mém řemeslu a proč ho jezdím rád předvádět po jarmarcích, trzích,slavnostech měst a všude po celé naší krásné zemi. |
ZPĚT 
Keramika
